O vánocích

Vánoční svátky jsou považovány za významné křesťanské dny. V tyto dny se slaví narození Ježíše Krista. Teologové v jedné z verzí uvádí jako jeho datum narození 25. prosinec. Méně známý je ale fakt, že již v předkřesťanské době bylo období dnešních Vánoc oslavováno jako období zimního slunovratu.

V současnosti, a především v ateistických zemích, kterou mi bezpochyby jsme, se původní význam Vánoc vytrácí. A mění se na nejvýznamnější lidový svátek, který oslavuje každý, nejen nábožensky založený člověk. Smyslem Vánočních svátků se, trochu nechvalně, stává jeden z tradičních prvků – předávání dárků.

V každé zemi se Vánoce slaví trochu jinak.

Zavítáme-li do našich českých končin, nalezneme zde mnoho ojedinělých Vánočních tradic a zvyků, ale také mnoho zvyků převzatých od našich sousedů.

Původ českého slova Vánoce pochází od našich západních sousedů. Respektive od jejich předků, ze staroněmeckého slova wähnachten. První část slova wīha znamená světit, druhá část slova nacht znamená noc.

U nás se za začátek Vánoc považuje advent. Adventem je nazýváno období čtyř týdnů před samotnými Vánoci, tedy před narozením Ježíše Krista. Počátky adventu sahají do 7. století, kdy papež Řehoř Veliký stanovil čtyři adventní neděle. Advent začíná vždy první adventní nedělí, mezi 23. listopadem a 3. prosincem.

Tradičním symbolem tohoto období je adventní věnec. Slouží k symbolickému odpočítávání čtyř týdnů adventu. Věnec bývá ozdoben čtyřmi svícemi. Každou neděli se zapálí jedna svíce. Dále se hojně využívají věnce bez svíček, ty se zavěšují třeba nad vchodové dveře. Dnes jsou adventní věnce považovány především za pěknou vánoční dekoraci.

Největším svátkem a též nejradostnějším dětským dnem je Štědrý večer, tedy předvečer narození Ježíše Krista. V tento den by se měla nejužší rodina sejít u slavnostní štědrovečerní tabule. Děti se pak nejvíce těší na to, co přijde po večeři, na rozsvícený stromeček a hromadu dárků pod ním.

Ke Štědrému dni se pojí mnoho našich kulturních tradic a zvyků. Asi tím nejběžnějším je zdobení vánočního stromečku. Na Vánoce si mnohý z nás přinesou do svých obydlí jehličnatý stromek a krásně si ho nazdobí mašlemi, kouličkami, řetězy, žárovičkami, svíčkami, čokoládkami, perníčky či slaměnými ozdobami. Postupně se více a více rozmáhají stromky umělé. Nejen, že krásně vypadají, ale také pomáhají šetřit životní prostředí. Mohlo by se zdát, že umělý vánoční stromek je výdobytkem moderní doby, ale není tomu tak. Již od počátků byli k nákupu nabízeny umělé stromky z kartónu, dovezené z Německa, ale nebyl o ně nikterak veliký zájem. Ovšem v dnešní době jsou umělé stromky téměř k nerozeznání od živých.

V Česku se stromeček zdobí až na Štědrý den, a po večeři pod ním najdeme mnoho dárků od Ježíška. Tato tradice k nám do českých zemí dorazila až v 19. století a překvapivě rychle zde zdomácněla. Již v době adventu se krásnými velkými vánočními stromy zdobí též náměstí ve městech. Poprvé byl takto strom postaven na náměstí v Brně spisovatelem Rudolfem Těsnohlídkem. Pohnula ho k tomu událost, kdy s přáteli nalezli v zimě v lese prochladlé děvčátko. Natolik ho to zasáhlo, že se o Vánocích v roce 1924 rozhodl vztyčit na náměstí strom, a pod ním uspořádat sbírku na pomoc všem opuštěným dětem.

Další tradiční ozdobou vánoc jsou jesličky s Ježíškem. Jesličky znázorňují narození Ježíše Krista v nuzném chlévě, příchod pastýřů a tří králů s dary. Mezi nejkrásnější betlémy patří ty, které jsou vyřezány ze dřeva, a třeba i uvedeny pomocí mechaniky do pohybu. V novodobé historii právě betlém nahradil stromeček. Dříve byly ústřední dekorací jesličky, které se postupně doplňovaly jednotlivými postavičkami, Ježíškem, poutníky a 6. ledna se doplnil třemi krály. dnes je tradiční dekorací vánoční osvětlení v mnoha podobách. Na stromečku již nesmí chybět světelné řetězy a na oknech krápníky, či závěsy.

Ve výčtu nejtypičtějších tradic vánočního období nesmí chybět koledy. Původně to byli písně, kterými děti koledovali výslužku nejen v období Vánoc, ale též na Tři krále a na Velikonoce. Dnes se za koledu považuje píseň s vánoční tématikou a zpívání těch nejznámějších se vyučuje už ve školkách a na základních školách. Tyto písně jsou velmi chytlavé a zpívají se a poslouchají hlavně na Štědrý den.

Štědrovečerní večeře se odehrává ve velmi slavnostním duchu. V blízké minulosti, a pro mnohé rodiny je to i přítomnost, se pojídali sváteční pokrmy v podobě rybí polévky, bramborového salátu se smaženým kaprem a cukroví. Ale můžeme zde najít mnoho regionálních odchylek, které do historie a tradic zasahují mnohem více a dále. V podkrkonoší patří dodnes mezi vánoční pokrmy kuba, na Domažlicku zase hustá houbová omáčka.

Někteří zaměnily český typický pokrm za jiné variace, za hrachovou polévku, pečeného lososa, klasický řízek v trojobalu, dort a zmrzlinu, o různých variacích bramborových salátů ani nemluvě.

A konečně, na žádném slavnostním stole nesmí chybět vánočka a cukroví. Pletená vánočka má symbolizovat malého Ježíška zabaleného v peřince. V různých historických obdobích a v různých koutech naší republiky se vánočce říkalo a říká různě – štědrovka, pletenec, vrkoč, calta, štědrovečernice, žemle atd. I její složení se kraj od kraje liší. Někdo přidává hrozinky, mandle, různé druhy koření. S pečením vánočky a s jejím servírováním je spojeno mnoho rituálů, zvyků a pověr.

Vánoční cukroví je kapitola sama pro sebe. Naše drobné a různorodé cukroví s různými náplněmi a ozdobami obdivují na celém světě. Pro křehké vanilkové rohlíčky, čokoládové pracny, kokosky, perníčky a linecké koláčky s domácí marmeládou neexistuje konkurence. Každá domácnost má své osvědčené recepty a své zamilované druhy cukroví. Některé druhy se pečou již před adventem, to proto, aby se do Vánoc stihly pěkně proležet.

Po příjemné a bohaté večeři obvykle zazvoní zvoneček u stromku a děti se vrhnou na rozbalování dárků. Dárky jim oknem přináší Ježíšek. Většina dětí si ho představuje jako malého kudrnatého andílka. Ale oproti americkému Santa Clausovi či ruskému Dědovi Mrázovi nemá nikdo reálnou představu, jak vlastně vypadá. Dětská přání v dopisech sbírá potajmu za okny a potajmu, na Štědrý večer, roznáší dárky. Je to kouzelná legenda, na kterou můžeme být po právu pyšní.

Potom přijdou na řadu tradiční zvyky, jako například lití olova, krájení jablíčka, házení pantoflem, pouštění svíček v ořechových skořápkách na vodu. Příjemnou součástí kdy se sejde celá rodina je zdobené vánočního stromečku vánočním osvětlením, nejčastěji řetězem. A v posledních desetiletích se rozmohl ještě jeden zvyk, a tím je sledování štědrovečerní pohádky. Nejen malí caparti se těší na shlédnutí vánoční hrané pohádky. Asi proto, že tato noc je sama o sobě pohádková, mají malí i velcí chuť si ji okořenit nějakým tím čertem, hastrmanem, princeznou a hloupým Honzou. Štědrý den pak končí půlnoční mší svatou, na které se zpívají koledy a začíná církevní oslava.

Tradic, zvyků a zvyklostí v čase Vánoc existuje celá řada. Mezi další důležité, na které bychom neměli zapomínat, je šupina pod talířkem, polibek pod jmelím, větvička Barborky ve váze a pověst o Zlatém prasátku. Ale asi tou nejpodstatnější tradicí by mělo být každoroční setkávání rodiny a přátel, v duchu radosti, přátelství a sounáležitosti. Může to znít jako klišé, ale právě tyto aspekty jsou v životě každého z nás důležité a právě jich se v posledních letech mnoho nedostává. Naši předci nemívali o Vánocích hojnost darů, a přesto se na příchod Vánočních svátků těšili mnoho týdnů dopředu.

Tedy užijme si příprav na Vánoce a samotných Vánočních svátků s klidem a radostí. Nakupujme vánoční dárky pro rodinu a přátele s láskou a pozitivní myšlenkou na ně. A především se vyvarujme shonu a stresu, který nás v minulých letech pohlcoval. Vždyť nemusí být zářivě umytá okna, hlavně že na tváři hospodyňky září úsměv.